Už minulý rok, lépe řečeno předminulý, jsem měla předsevzetí... 

...že si začnu psát blog. 

Inspirovala mě totiž Olinka - zdatná a oblíbená blogerka, moje príma kamarádka. 

Nu ale předsevzetí se nějak nekonalo, leden utekl a já nezačala a pak jsem pořád čekala na nějakou speciální událost, kterou by se to blogování slavnosně dalo začít... Jenže, když nějaká ta událost byla, buď jsem si na blog vůbec nevzpomněla nebo jsem měla tolik práce kolem, že jsem nestíhala... A pak přišel zase nový rok a já si zase dala předsevzetí a zase čekala na nějaký slavný okamžik, který by bylo třeba zachytit... A zase nic a leden už je skoro pryč. A tak jsem si dnes řekla, že nemá smysl čekat a že možná ty každodenní starosti a radosti jsou v životě to nejdůležitější...

 

Dnes jsme byli celá rodina na Poděbradech...  Bylo krásně zamrzlo, slunečno, ticho, modro...

Damiánek spinkal... Skvrnky na čelíčku má proto, že si předtím hráli s Rozárkou na koníčky a tohle jsou lysinky...

Rozárka se zdatně klouzala, brusičky jsme zapomněli doma...

Taky jsem s tím blogováním čekala proto, že jsem si přála nový foťák - zrcadlovku. Ale zrcadlovka ještě nějakou dobu nebude, tak se omlouvám za horší kvalitu fotek. Naštěsí není ani tak důležité přes jaký objektiv se člověk na ten svět dívá...